|
Z kriplogenního spánku se probudilo pět vochrapů: Rašplenová, Kokejn, Spalas, Aš a Lubrikantová. Letěli na upe hustý vesmírný lodi a palubní pičítač Automatka je vzbudila, páč zaznamenala na blízký planetě nějakej jakoby signál, nebo co.
Kapitán Spalas šel zjistit proč jako je probudila a zjistil proč je probudila, když se Automatky zeptal proč je probudila.
„Proč snás probudila?“ zeptal se Spalas
„Proto.“ odpověděla Automatka „Vyhodnocuji informace. Počkejte, než vyhodnotím informace.“
„Cože?“
„Vyhodnotila sem upe informace. Probudila sem vás jako proto, že sem asi zachytila nějakej jakoby signál, nebo co.“
„Aha.“
Spalas přišel na můstek, kde už byli všichni vostatní.
„Proč nás Automatka probudila?“ zeptala se Rašplenová.
„Proč nás Automatka probudila?“ odpověděl kapitán. „Protože zachytila nějakej jakoby signál, nebo co.“
„Navedla sem nás na planetu. Přistáli sme.“ Snažila se Lubrikantová.
„Aha.“ ohlásil kapitán.
„Tak při tý příležitosti můžeme prozkoumat ten nějakej jakoby signál, nebo co.“ řekl Aš.
„Tak jo.“ odpověděl kapitán
Spalas, Lubrikantová a Kokejn se vydali k záhadnýmu zdroji nějkýho jakoby signálu, nebo co. Našli upe mimozemskou loď, co tu asi jako ztrsklotala a šli tam. Když byli vevnitř tak tam našli takovýho né moc hezkýho lazara, co je jako už delší čas po smrti a vysílá tam nějakej jakoby signál, nebo co.
„Tak tohle je zdroj toho nějakýho ja...“ snažila se Lubrikantová.
„No jo jo!“ neocenil snahu kapitán.
„Áááááá.“ řekl Kokejn a spadl do díry.
„Au.“ prorazil Kokejn ticho.
„Seš v pořádku?“ snažila se Lubrikantová.
„Seš normální?“ odpověděl jí Kojejn. „Spadl sem do díry ty krávo.“
„Co vidíš.“ zeptal se kapitán.
„Bože! Vejce!“
„To bude dobrý. Ale co tam vidíš.“
„Nějaký věci.“
„Aha... A jak vypadaj?“
„Jako oválovitý, klobásovito, nechutno neurčitovitý věci.“
Kokejn hleděl na jednu oválovito, klobásovito, nechutno neurčitovitou věc. Přišel k ní blíž. V oválovito, klobásovito, nechutno neurčitovitý věci se něco hnulo, nastrčil tedy hlavu co nejblíž, aby to dobře viděl. Oválovito, klobásovito, nechutno neurčitovitá věc se otevřela a vyskočila z ní ruka s vocasem.
„Votevřete dveře. Hned!“ řval kapitán.
„Kdo tam?“ ptala se Rašplenová.
„Kapitán, Lubrikantová a Kokejn.“ odpověděl.
„A ruka s vocasem.“ snažila se Lubrikantová.
„Fi pfíčo!“ ozvalo se z pod ruky s vocasem.
„Tak to né, to vás sem nepustim. Na palubu nesmí žádnej cizí orgasmus.
„Ale ruka s vocasem je přicuclá na Kokejnovi.“
„Tak to má Kokejn smůlu.“ Odpověděla Rašplenová, ale v duchu si myslela, že ruka s vocasem má větší.
Aš, známý rukasvocasemfil, zmáčkl čudla a pustil dovnitř Kapitána, Lubrikantovou, Kokejna a ruku i s vocasem.
„Seš kretén.“ Utrousila glos Rašplenová.
Kokejn s rukou s vocasem byl převezen na ošetřovnu, kde ho všichni vočumovali.
„Tak,“ řekl Aš, „teď vemu tudle kudlu a vodříznu jeden prst týdle ruky s vocasem.“ Aš vzal tudle kudlu a chtěl vodříznout jeden prst týdle ruky s vocasem, ale když jí zařízl, tak vystříkla kyselina.
„Jejda!“ Postěžoval si Aš. Všichni šli upe sledovat jak se kyslina prožírá lodí, protože se na palubě už dlouho nudili. Když se vrátili, byla ruka s vocasem mrtvá.
„Ty bastarde, zabil si ruku s vocasem!“ snažila se Lubrikantová.
„Hovnajs, chcípla sama.“ řekl Aš.
„Mám hlad.“ řekl Kokejn.
Všichni seděli v jídelně a cpali se. Vařila Lubrikantová, takže se cpali jenom obrazně.
„ARGHBUEEHUUU!“ řekl Kokejn.
„Ty mrndo, cos do toho zase dala.“ řval kapitán.
„BUEEHHHHDJHHHHH!“ pokračoval Kokejn v monologu.
„Dala sem tam jenom zárodky mimozemskejch parazitů.“ snažila se Lubrikantová.
„Jestli se z něj něco vyklube a zadělá jídelnu, tak to máš na svědomí ty!“
„HRRRRGHUUUUUUUEEUUH!“ přednášel dál Kokejn.
Prsk, z Kokejnovy hrudi vyskočil malý roztomilý vepřenec.
„Tak tendle není vode mě.“ usuzovala zadělaná Lubrikantová.
„To má na svědomí ruka s vocasem.“ řekl Aš.
„Aha!“ řekl kapitán.
„Viděl někdo kam to šlo?“ ptala se Rašplenová.
„Tak jo, koukala sem se pod postelí, za skříní i do třetího šuplíku vpravo.“ snažila se Lubrikantová.
„Super, takže zbývá prohledat jenom dvanáct tisíc pět set čtyřicet pět míst.“ oznámila Rašplenová. „Hlavně by se měl prohledat ten temnej, už sám vo sobě nebezpečnej tunel pro úkryt vražednejch vepřenců z neznámejch koutů vesmíru, kterej tu nechala namontovat společnost“
„A kdo tam pude?“ Zeptal se kapitán.
Všichni čučeli na Lubrikantovou.
„Hele, já jako teďkonc nemůžu. Musim... musim si umejt hlavu, čau.“ prohlásila Lubrikantová a snaživě zmizela kdesi v dáli.
„Takže tam budete muset jít vy kapitáne, protože vy ste to sem zatáhl, a protože sem po vás durhá, kdo může velet na týdle lodi.“ řekla Rašplenová.
„Tak jo.“
Po tom co byl kapitán zežrán se Rašplenová rozhodla poradit s Automatkou co má dělat.
„Automatko? Co mám dělat?“
„Vraťte se za hodinu, vyhodnocuju informace.“
o hodinu později
„Tak co Automatko?“
„Šance na přežití je upe nulová. Šance že vám vepřenec sežere mozek je 99,666%“
„Co?“
„Jo.“
„Ale co kdybych to tu třebas vyhodila do povětří a vodplachtila v záchranym modulu?
„Automatka toto neshledává vhodným pro další chod automatky!!“
„To přežiju.“
Aš kterej jí šmíroval se docela nasral.
„Tak to teda ne!“ prohlásil a majznul Rašplenovou do úsměvu.
„Tak to teda jo!“ prohlásila Rašplenová a utrahla Ašovi hlavu.
Z utrhnuté hlavy čouhaly upe jiskřící dráty.
„Panejo, von to byl robota… škoda.“
Rašplenová nastavila autodestrukci a odebrala se do záchranýho modulu. Po cestě na ní vybafla nechutná vychrtlá věc, s dlouhejma drápama, celá uslintaná a smrdící.
„Co tady děláš Lubrikantová?“ zeptala se jí.
„Já… sušim si ty vlasy..“ snažila se Lubrikantová.
„Nech toho, nastavila sem autodetrukci.“ Chytla jí za ruku a táhla k záchranýmu modulu. Kousek před nim se zastavili.
„Počkej tady chvíli“ Řekla Rašplenová Lubrikantový a nechala jí stát venku jako návnadu, aby zatím stihla nastartovat.
„Ať ti to netrvá dlouho!“ snažila se Lubrikantová.
Rašplenová zavírala dveře modulu a spokojeně poslouchala jak doznívá řev Lubrikantové. Svlíkla se a nechala si jenom kalhotky, páč na ní mířila kamera, nedbajíc toho že se zapoměla vyholit. Když se ale chystala ulehnout do kriplogenního spánku, objevila vepřence stojícího vedle ní.
„Kurva.“ Řekla Rašplenová.
„Vepřenec.“ Řekl vepřenec.
Rašplenová zmáčkla čudl a vyhodila vepřence přetlakovou komorou. Pak, zapla pohon a bezbranýho vepřence vodpálila.
Tak, a teď si konečně mohla odpočinout, přecejnom to byl pernej den.
| 
